Právo na sebaurčenie

od autora: | 17. novembra 2020

Ta otázka přeformátování světa v 19. století byla pro nadnárodní řízení velice aktuální.

Nadnárodní řízení ovládalo všechny revoluční síly. Nadnárodní řízení přece nemůže vědět, kam se lidé přeorientují a co budou chtít zítra. Proto vždy vytvářejí velké množství různých revolučních hnutí tejně jako politických stran. Chcete komunismus? Tady máte 7 nebo 10 komunistických stran. Chcete monarchismus? Tady máte 7 nebo 20 kandidátů na trůn. A potom v závislosti na tom, kdo jak vyhrává… Globální prediktor takto řídí předurčenosti, vytváří si pro to základy, aby se vždy dokázali postavit do čela procesu.

Takže pro přeformátování světa, aby zůstalo jen Britské impérium, bylo nutné zničit všechna ostatní impéria. Kolik jich tenkrát bylo? Německá (druhá) říše, Rakousko-Uhersko… Ano? Britské se rozumí samo sebou. Takže Rakousko-Uhersko, Osmanská říše a Ruské impérium. Proto také bylo základním principiálním trendem úplně veškeré, takříkajíc celé té přemýšlivé vrstvy, inteligence celého světa a absolutně všech… Tedy přesněji většiny přemýšlivé vrstvy, ve smyslu inteligence, protože tu byly také vlastenci zpátečníci. …ale absolutně všech revolučních stran bylo heslo o právu národů na sebeurčení, a to včetně práva na odtržení. Žádná revoluční činnost mimo rámec této teze nebyla možná.

Zdroj: otázky a odpovede, V. V Pjakin, z 5.10.2020

A odkud pramenila ta idea, že každý národ, každá národnost musí mít výslovně svůj národní stát? Že se musí oddělit od ostatních národů? Z Londýna!

To právě odtud se začalo šířit to prosazování práva národů na sebeurčení až k možnému oddělení, protože odtamtud byl formován systém, na jehož základě se přeformátovávalo Britské impérium. A oni sami se přeformátovali v britské Dominium, takže impérium nikam nezmizelo, zároveň však došlo k rozložení mnohonárodnostní Osmanské říše, Rakouska-Uherska i Ruského impéria.

Aktualizácia 1:

„Napoleonovy výboje zpúsobily, že řada národností, které po stovky let žily společne, začala vnímat své vládce jako „cizince“. Apoštolem této tendence se stal německý filozof Johann Gottfried von Herder, zastánce náuky, že každý národ – vymezený jazykem, vlastí a lidovou kulturou – má svého prapúvodního ducha, a tedy také právo na autonomii

Henry Kissinger: Uspořádání světa, str. 80

  • prapôvodný duch národa – ok
  • na preštudovanie: aká múza inšpirovala filozofa Johanna
  • takže: každý národ – opusti súčašný štátny celok a utvor si vlastný štát bez ohľadu na to, či máš alebo nemáš na to všetky kompetencie/predpoklady