Slovo benderovci se pojí výslovně s městem Bendery. A samo to slovo se objevilo už na začátku 18. století, okamžitě po bitvě u Poltavy, kde Petr I. porazil švédského krále Karla XII. společně s jeho maloruskými spojenci, kteří přešli ze strany Ruska na stranu cizího okupanta, jako Mazepa a další. Takže část toho záporožského kozáctva přešla ke Karlovi XII. Jenže ani nestačili dorazit na místo té bitvy a Karel XII. už byl poražen. Sami narazili na vojenský sbor generála Derena, který ty záporožské kozáky rozprášil, a potom těm záporožským kozákům nastaly krušné chvíle:
„My jsme přece cara zradili, přestože jsme přísahali, že mu budeme sloužit, dostávali jsme za to od státu žold, všechno jsme dostávali od státu, jenže my jsme cara zradili a on nás teď potrestá.“
Takže vzali nohy na ramena a utíkali pryč dolů podél Dněpru. A potom se od nich část kozáctva oddělila, jedna zůstala v Aljoškách * a ta druhá odešla do Bender. V Aljoškách zůstali ti kozáci, kteří si řekli:
„Přece neodejdeme ze své vlasti. Samozřejmě jsme se vůči carovi provinili, ale my osobně jsme nezradili, ani nikdo z našich.“ Přece to nebylo tak, že by se hned zvedli všichni kozáci. Těch zrádců nebylo zase tak moc, ale byli. Mám na mysli v poměru ke všemu kozáctvu. „My se teď carovi pokloníme a uvidíme, zda nám odpustí.“ Takže se káli a vrátili se do svých domovů.
A do těch Bender utekli ti z nich, kteří byli skutečnými zrádci, kteří se nehodlali před carem kát, nedoufali v odpuštění a ani o něj nestáli. Chtěli žít jako zbojníci, zachtělo se jim takového svobodného života. A tak utekli k tureckému sultánovi a řekli mu:
„My ti budeme sloužit, dej nám žold.“
„To ruský car vám platil, ale chcete-li sloužit mně, tak mi musíte vozit ruské otroky.“
Jak dříve probíhaly jejich vpády? Vyjela tatarská horda na lov zajatců, lidé je uviděli a všichni se rozutekli. A předali zprávy ostatním, rychle se shromáždila domobrana, oddíly sebeobrany, armáda, aby ty nájezdníky odrazili. A těm nezbylo než vzít rychle nohy na ramena, aby je nedostali. A tak samozřejmě té kořisti přiváželi málo, velmi málo, katastroficky málo.
A jak to provedli benderovští kozáci? Bývalí záporožští kozáci? Jeli jako kozáci, přijížděli do vesnic, kde je vítali jako kozáky, dali jim najíst napít:
„Přijeli k nám naši rodní obránci…“ Oni se tak dostali do určité hloubky území a nikdo je nevnímal jako nepřátele. A potom začali loupit, znásilňovat a zabíjet a brát do zajetí. A takto ustupovali. Než se někdo osvobodil a doběhl pro pomoc, než se dali dohromady ozbrojenci, aby je pronásledovali, tak byli pryč. Nestíhali to, tehdejší technologie neumožňovaly to udělat rychle. Nicméně i tak našli možnost, jak se s nimi vypořádat. Takže je porazili a takové velké vpády přestaly.
Jenže ten problém je jinde, právě tehdy se na začátku 19. století objevil ten pojem benderovec, který vyjadřoval tu podstatu:
„My ho vnímáme jako svého člověka a on je to ve skutečnosti zrádce. Je to nepřítel!“
To má hlubší podstatu než banderovec. To není politika, ale psychologický stav, konceptuální postoj ve vztahu ke svému vlastnímu národu. Sloužit komukoliv a udělat si živobytí z likvidace svého vlastního národa.
A když začala Velká vlastenecká válka, tak bylo spoustu hlášení… Přece teď ty dokumenty odtajňují a zveřejňují. Kde se divili, proč ty lidi, kterým dnes říkáme banderovci, lidé nazývali benderovci? „Oni přece nejsou benderovci, Bandera odpočívá v koncentráku u Hitlera…“ A on tam skutečně byl na odpočinku, nežil tam jako ostatní v baráku, ten žil v normálních podmínkách a odpočíval, do určité doby. Takže: „Bandera sedí tam a tady je řídí Melnik, a proto by jim měli říkat melnikovci.“ Přijdou k lidem: „To jsou přece melnikovci.“ „Jací melnikovci? Jsou to benderovci!“ To vyjadřovalo tu podstatu, že se jedná o vyvrhele vlastního národa, že to jsou nelidé, kteří zabíjejí ve službách cizímu pánu vlastní národ. To je ta podstata!
A když po válce Bandera řídil ten odboj, který vedl teroristickou válku proti civilnímu obyvatelstvu, tak i tenkrát v těch hlášeních neustále psali, že to jsou benderovci! A velice zřídkakdy se objevilo banderovci. Protože lidé nazývali všechny ty z Organizace ukrajinských nacionalistů a Ukrajinské povstalecké armády podle jejich podstaty, že se jedná o vyvrhele, konceptuálně to byli vyvrhelové z vlastního národa sloužící zahraničnímu pánovi a likvidující svůj vlastní národ. Přičemž se dopouštěli neskutečných zvěrstev. Jen si vzpomeňte: „Přijeli kozáci, přivázali Galju. Vzali Galju a odvezli ji sebou.“ To je píseň o banderovcích/benderovcích. To byl osud, že Bandera vdechl tomu pojmu benderovci druhý dech po Velké vlastenecké válce. Ale před Velkou vlasteneckou válkou to byl jeden kulturní jev. V roce 1927 se objevila, tedy byla napsána a vydána v roce 1928 kniha Dvanáct křesel a v roce 1931 byla napsána další kniha Zlaté tele, kde se hlavní hrdina jmenuje Ostap Bender, který znal 400 relativně legálních způsobů obohacování se na úkor jiných. Byl to podvodník, sám nepracoval a okrádal jiné. To je psychologický základ benderovštiny. A je daleko správnější vždy říkat benderovci a ne banderovci.
- mesto Cjurupinsk (pôvodný názov Olešky / Aljošky)
zdroj: Otázky a odpovede V.V. Pjakina z 31.10.2022